Papež František o milosrdenství

„Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!“ (Lk 6,36-38). Ježíš nás zve k milosrdenství, abychom se víc přiblížili a lépe podobali našemu Bohu Otci. Není snadné pochopit tento postoj milosrdenství, protože jsme zvyklí od druhých žádat vyúčtování: „Udělal jsi tohle, takže teď musíš udělat tamto. Jsme zvyklí soudit a nedokáže dávat trochu prostoru porozumění a milosrdenství. K tomu, abychom byli milosrdní, jsou zapotřebí dvě věci.

Za prvé: znát sami sebe, vědět, že jsme se dopustili mnoha nedobrých věcí a jsme hříšníci. Je potřebné umět říci: „Pane, stydím se za to, co jsem v životě udělal.“ Neboť i když nikdo z nás nikoho nezabil, přece jsme napáchali tolik každodenních hříchů! Uznat, že jsme se dopustili něčeho proti Hospodinu, a stydět se před Bohem je milost. Je to jednoduché, ale současně i velmi těžké říci: „Jsem hříšník, stydím se před tebou a prosím tě o odpuštění.“ (…)

Druhým postojem nezbytným k milosrdenství je „rozšířit své srdce“. Stud, kajícnost rozšiřuje maličké a sobecké srdce, protože dává prostor milosrdnému Bohu, aby nám odpustil. Co znamená rozšířit své srdce? Když uznáváme, že jsme hříšníci, především nehledíme na to, čeho se dopustili ti druzí. Tou základní otázkou je: „Kdo jsem já, abych to posuzoval? Kdo jsem já, vždyť jsem se dopustil stejných nebo i horších věcí?“ (…) Velké srdce se nemíchá do života druhých, neodsuzuje, ale odpouští a zapomíná – zrovna tak, jak Bůh zapomněl a odpustil moje hříchy.

Je třeba prosit Pána, abychom byli milosrdní, neboť to je milost, být schopni těchto dvou postojů: s hanbou uznávat své vlastní hříchy a zapomínat na hříchy a urážky druhých. Milosrdní lidé mají obrovské srdce. Vždy omlouvají druhé a myslí na své hříchy. Řekne-li jim někdo: „Viděl jsi, co tamten udělal?“, s milosrdenstvím odpoví: „Stačí mi to, co jsem udělal já.“ To je cesta milosrdenství, o kterou musíme prosit. Kdybychom my všichni – národy, jednotlivci, rodiny, městské čtvrti – měli tento postoj, kolik pokoje by bylo v našich srdcích! Milosrdenství naplňuje pokojem! Vždy pamatujte: Kdo jsem já, abych soudil? Stydět se a otevírat své srdce – kéž nám Pán daruje tuto milost!

 

Z promluvy papeže Františka při mši sv. v kapli Domu sv. Marty 17. 3. 2014 (Papež František – Milosrdenství, Paulínky, Praha 2015, s. 55-60).