Rozhovor s Natálií před křtem

Při velikonoční vigilii na Bílou sobotu, bude-li to možné, přijme Natálie M. v našem farní kostele svátost křtu, biřmování a eucharistie. V této době její příprava na uvedení do křesťanského života vrcholí. Položili jsme jí několik otázek.

Co nám o sobě můžete prozradit?

Pocházím z Ostravy. Narodila jsem se v roce 1998 v Praze. Momentálně studuji třetí ročník na Vysoké škole báňské, kde jsem se zaměřila na obor ekonomika a právo v podnikání. Od svých čtyř let jsem závodně tancovala latinskoamerické tance. V šestnácti jsem musela skončit ze zdravotních důvodů. Bylo to velmi těžké, a proto jsem se tanci nadále věnovala, ale už jen ve volném čase. Mám jednoho vlastního sourozence a dva nevlastní. Od dětství mě vychovávali prarodiče, kteří mě vedli ve víře, tudíž pocházím z věřící rodiny.

Co vás přivedlo k rozhodnutí stát se křesťankou?

Jak jsem již řekla, že jsem od dětství byla vedena k víře, tak tomu tak opravdu je. Myslím, že kdyby to bylo jen trochu možné, tak mě mojí prarodiče nechali pokřtít už v dětství, ale bohužel to nešlo. Od dětství věřím v Boha. V období, kdy jsem začala dospívat, jsem vše začala více vnímat a bylo mi líto, že já pokřtěna nejsem. I když jsem pokřtěna nebyla, tak jsem se za věřící považovala. Začala jsem přemýšlet o věcech víry, chtěla jsem žít jako správný křesťan. Do kostela jsem také chodívala, ale ne tak často, doma jsem se modlila a Písmo svaté jsem také četla, a proto jsem se rozhodla v osmnácti letech navštívit jednu faru s prosbou, že bych se chtěla připravovat na křest. Pan farář však na mě neměl moc času, tudíž to opět nevyšlo. Za necelé dva roky mě moje teta dovedla na faru do Mariánských Hor a jsem ji za to velice vděčná. Zde jsem byla představena otci Petrovi, který mě přípravou provází do teď.

Máte za sebou víc než rok a půl přípravy. Jaké to pro vás bylo?

Začátky nebyly zrovna nejlehčí, už jen z důvodu, že jsem se bála reakcí lidí. Určitě byli lidé, kteří mě v tom podporovali, ale také se našli lidé, kteří si z toho bohužel dělali srandu. První týdny jsem se zatím se vším seznamovala. Z celé přípravy jsem ze začátku měla respekt. Říkala jsem si, že rok přípravy je strašně dlouhá doba. Už teď si ale uvědomuji, že samotná příprava za chvíli skončí a že mi to bude chybět. Každou hodinou jsem se posouvala v cestě po poznání Boha. Mnoho věcí jsem si moc rychle neosvojila, ale chtělo to čas. Víc a víc jsem chtěla vrůstat do skutečné víry. Každý pátek, kdy jsem docházela na faru, byl pro mě jiný a pokaždé jsem cítila Boží lásku a dobro, přičemž o. Petr byl ke mně vždy trpělivý. Ve zbytku týdne jsem byla namotivována čist Písmo svaté. Tímto bych chtěla především poděkovat otci Petrovi, který mi podal pomocnou ruku při cestě k poznání Boha, neustále mě podporoval. Bůh mě provázel svou milostí. Moje touha po poznání Boha se tak naplnila.

Čím je pro vás křest?

Křest pro mě znamená, že chci následovat Krista a rovněž chci patřit mezi jeho učedníky. Křtem vstupuji do křesťanského života a též do vztahu s Bohem.

Kdo bude mít z vašeho křtu největší radost?

Věřím v to, že největší radost udělám Bohu, sobě samé, prarodičům a také celé rodině či blízkým přátelům. Stát se křesťankou je pro mě největší dar v životě.

Děkujeme Vám za rozhovor.