Rozhovor s o. Vladimírem k jeho kněžským dvacátinám

O. Vladimír Schmidt oslavil 24. června letošního roku 20. výročí kněžského svěcení. Při této příležitosti jsme současného spirituála kněžského semináře v Olomouci a do loňského roku ještě faráře naší farnosti požádali o rozhovor.

Otče Vladimíre, gratulujeme Vám k Vašemu výročí. Jaké to pro Vás je slavit kněžskou dvacítku?

Poděkoval jsem Bohu za jeho věrnost a trpělivost a aspoň v duchu jsem poděkoval těm, kteří mi byli a jsou oporou. Jeden člověk rád chodíval do hor. Vždycky si přál vyjít na nějaký kopec, a když se mu to podařilo, okamžitě viděl další a vyšší. Jsem vděčný za 20 let kněžství, a přesto toto výročí vnímám jen jako „průchozí“ k tomu, co je dál a výš.

Působil jste na různých místech. Nyní máte za sebou první rok jako spirituál v kněžském semináři v Olomouci. Jaký byl tento rok pro Vás?

Pro mě byl především školou důvěry. Myslím si, že takové budou i další roky. Mám na mysli důvěru, o které na jedněch kněžských exerciciích mluvil o. Jacques Philippe. Říkal nám, abychom důvěřovali v milost, která na nás spočívá. Je to důvěra, že se Bůh rozhodl, aby právě skrze mě, můj život, má slova, mé rozlišování, vstupoval do srdcí bohoslovců a v nich jednal. Je to služba, ve které si nikdy nemohu myslet, že už to umím. Společně s chlapci neustále hledáme, jak Bůh v našem životě působí a k čemu nás zve.

Jak to vlastně v kněžském semináři dnes vypadá, a kolika bohoslovcům se věnujete?

Letošní akademický rok už skončil a v polovině září začne další. Společenství kluků se velmi promění. V tomto akademickém roce bylo v semináři asi 20 chlapců ve všech ročnících a ze všech moravských diecézí. Ze semináře odejdou bohoslovci pátého ročníků, z nižších ročníků někteří budou studovat v Římě, další požádali o přerušení anebo prožijí pastorační rok mimo seminář. Do semináře nastoupí z Teologického konviktu 11 prváků, další se vrátí ze zahraničních studií nebo z pastoračního roku. Opět budeme mít na starosti asi 20 chlapců, ze dvou třetin nových. Za naši diecézi budou v příštím roce 3 chlapci, jeden v prváku, druhý ve druháku a třetí v páťáku. Věnovat se budu všem. Jsem vděčný za každého, který mi věnuje svou důvěru.

Z čeho má spirituál bohoslovců radost a z čeho si naopak dělá starosti?

Největší radost mám, když pro chlapce život s Bohem není jednoduchý, protože jenom tak může být krásný. Mám radost, když chlapci o život s Bohem zápasí a pozvou mě, abych je přitom doprovázel. Naopak starosti mám tam, kde jsou chlapci bez otázek, bez hledání a bez problémů, protože mají vše jasné, jisté a vyřešené.

Spirituál bohoslovce doprovází, vede, učí v duchovní oblasti. Musel jste se něčemu v tomto roce učit naopak Vy?

Samozřejmě. Není možné evangelizovat, abych se sám nenechal evangelizovat. Doporučuje se, aby se mladí kněží stýkali se staršími a starší kněží s mladšími. Mladá láska je odvážná, velkorysá, dává všechno bez počítání. Setkávání s chlapci mě neustále vrací k první lásce.

Na co se těšíte v dalším kněžském roce?

Jsou to velice vzácné a o to víc povzbudivé momenty, když mohu zahlédnout ovoce své služby. Bůh ho velmi často skrývá a on nejlépe ví proč. Ale někdy poodhalí, jak skrze mou službu v životě těch chlapců pracuje. Jsou to pro mě veliké věci, když chlapci prožijí zkušenost s Bohem, kterou mi sdělí a potvrdí tím z duchovního života něco, o čem jsme spolu hovořili. Teprve teď vím, že to přijali za vlastní a má rada nebo nasměrování jim pomáhají v životě s Bohem.

Máte nějaký plán, předsevzetí, úkol do období, než budete slavit další kněžské kulatiny?

Chtěl bych se učit žít víc a více pod pohledem Božím. Jako představený semináře se nevyhnu tomu, abych nebyl chlapci hodnocen a posuzován. Je to přirozené. Tak to prožívají i kněží ve farnosti od svých farníků. Moc bych si přál být otcem pro všechny chlapce. Uvědomuji si, že k tomu budu směřovat, když nezůstanu vězet jen pod jejich pohledem, ale budu se utíkat pod pohled Otce jako jeho milovaný syn.

Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám všechno dobré.

Chtěl bych všem moc poděkovat za vaše modlitby a přání. Děkuji také za blahopřání s fotografií mariánskohorského kostela, moc mě to potěšilo.