V sobotu 25. 5. 2024 jsme se v počtu 33 osob vydali na farní pouť. Bylo nás málo, ale díky dotacím Mariánskohorské radnice a farnosti Ostrava – Mariánské Hory jsme mohli tuto pouť uskutečnit. Sraz jsme měli v 6:45. Na srazu před SVČ Korunka jsme byli všichni včas. Nastoupili jsme do autobusu a přesně v sedm hodin vyrazili. V autobuse jsme se pomodlili radostný růženec. Poté jsme již dorazili na poutní místo do Zašové. Ve zdejším poutním kostele jsme nejprve slavili mši svatou a po ní nám člen Matice zašovské, pan Josef Krůpa, barvitě líčil historii a současnost tohoto poutního místa. Znáte třeba řád Trinitářů, znáte jejich zakladatele, dokážete říct, čím se zabývali a víte, že jejich jediné dva kláštery na našem území stály v Praze a v Zašové? Pokud ne, vyrazte na toto poutní místo jako my a dozvíte se to. Stejně tak se dozvíte, že na místě vzdáleném od kostela cca 2 km, v údolí zvaném Stračka, byl zachráněn Pannou Marií rytíř raněný v boji s muslimy. Tento rytíř následně daroval zašovskému kostelu obraz Panny Marie, který, i když s určitými přestávkami, je na hlavním oltáři tohoto kostela dodnes. Ve zmíněném údolí je dnes jeskyňka se sochou Panny Marie zašovské. Je zde také pramen s uzdravující a mimochodem velice dobrou vodou.
Poté jsme se s tímto poutním místem rozloučili a přesunuli se autobusem do nedalekého Rožnova pod Radhoštěm. Zde jsme měli naplánovánu další, tentokrát nemodlitební část. Dalo by se říci, že před sobotním polednem se naše pouť na chvíli změnila v zájezd. Co myslíte, kde jsme byli? Ne, nebylo to ve Valašském muzeu v přírodě, kam každým rokem zamíří spousty turistů. Udělali jsme si exkurzi do výrobny svící UNIPAR. Podrobné líčení paní průvodkyně od lisování svící, přes barvení, po závěrečné práce se nám velice líbilo. Zvláště, když si během exkurze mohly děti nabarvit svíčku a dospělí se mohli kochat při pohledu na vystavené „krásné kousky“ v místní galerii. Po prohlídce mnoho z nás využilo možnosti nakoupit si svíce v místním obchodě a pak přišla chvíle na oběd z vlastních zásob.
Po nástupu do autobusu jsme se pomodlili modlitbu Anděl Páně a již během ní nám za okny ubíhaly kilometry k poslednímu cíli naší pouti. K vesnici Horní Lideč.
Nejprve jsme zamířili do kostela svatého Václava, ve kterém jsme měli pobožnost. Prosili jsme, děkovali, byli jsme opět blízko našemu Pánu. Po ní nám místní farník popovídal o historii kostela, neboli katedrály, která stojí ve „Svaté zemi“ a jejíž každé okno má svou hlubokou symboliku. Bylo to velmi podrobné a pěkné povídání. Poté přišla řada na „osobní volno“. Většina z nás jej využila k občerstvení v místní restauraci, která má velmi lidové ceny.
Na 15 hodin jsme měli domluvenou prohlídku místního československého betléma. Shlédli jsme film o historii Valašska, a pak jsme si prohlédli pohyblivý betlém. Je krásný, a kdybych se o něm více rozepsal, ochudil bych vás o zážitek z osobního prožitku. Kdo byl s námi, ví, kdo nebyl, může se vydat. Nebo může litovat.
Pak už nás čekala pouze zpáteční cesta. Během ní byly naše znalosti prověřeny testem a ti, kteří odpovídali rychle a dobře, vyhráli krásné ceny.
To už se ale přiblížila Ostrava. Tedy konec naší pouti. Otec Petr nám dal závěrečné požehnání a krátce poté autobus zastavil před Korunkou. Nezbývalo nám tedy nic jiného než vystoupit a rozejít se do svých domovů.
Byl to opravdu krásný a Bohem požehnaný den.
Foto ve fotogalerii.
Autor: Jiří Klos
Foto: A. Solich
Publikováno 30. května 2024