O tom, že maminkou Ježíše Krista je Panna Maria, ví u nás asi každé malé dítě. Víte, ale, kdo je Ježíšovou babičkou? Je to svatá Anna. Možná je pro mnoho lidí tato žena stejně neznámá, jako malebné poutní místo ve vojenském prostoru Libavá s názvem Stará Voda. Na toto místo se po staletí chodili lidé modlit a prosit svatou Annu o přímluvu. Bohužel po II. světové válce bylo začleněno do vojenského újezdu a následovala jeho fyzická devastace. Klášter i okolní domy byly vyhozeny do povětří, zůstal jen kostel a studánka. Kostel byl zdevastován českou a následně sovětskou armádou. Rozstřílené hlavy soch a různé nápisy na stěnách chrámu jsou toho smutným důkazem. Po sametové revoluci však bylo poutní místo obnoveno a zpřístupněno. Proto jsme jej mohli druhou květnovou sobotu v rámci naší poutní cesty navštívit.

Po příchodu do kostela nás uvítal místní pan kostelník a seznámil nás s historií tohoto poutního místa. Po následné krátké modlitbě s naším panem farářem jsme zamířili k cca 500 m vzdálené kapličce, která je postavena nad Královskou studánkou. Vody z ní se podle legendy napil polský král Boleslav, který poté prohlásil: „Věru ta voda je krále hodna!“ Po jejím ochutnání jsme mu museli dát zapravdu. A to i s odstupem několika staletí. Zvláště pak po druhé polovině století minulého, kdy byl na kopci nad studánkou umístěn armádní sklad nafty.

Člověk musí uznat, že ve Staré Vodě by se dalo prožít mnohem více krásných duchovních i světských chvil, nás ale čekala další část cesty, a proto jsme zhruba po příjemně strávené hodině vojenský újezd opustili a vydali se k vodní nádrži Slezská Harta. Tato přehrada byla „zprovozněna“ ve druhé polovině 90. let minulého století. Dnes je možné nastoupit v Leskovci nad Moravicí na loď Harta a absolvovat cca 70 minutovou projížďku po přehradě. My jsme tak učinili a dojeli zhruba do její poloviny. Cestou jsme viděli břehy, na kterých se kdysi točil film o sv. Janě z Arcu, rovněž jsme minuli dnes již neaktivní sopku Velký Roudný a než jsme se obrátili a vydali zpět do domovského přístavu, spatřili jsme v dálce kostel a faru v Karlovci. Tyto stavby zůstaly stát jako jediné z této obce po jejím zatopení řekou Moravicí.

Po zážitku na lodi nás čekala cesta do Zlatých Hor na Maria Hilf. Na tomto mariánském poutním místě, které bylo, podobně jako Stará Voda, minulým režimem zničeno a znovu obnoveno po roce 1989, se konala Pouť rodin, jež zde každoročně otevírá poutní sezónu. Po modlitbě růžence následovala mše svatá, kterou celebroval otec biskup Martin David. Ten ve svém kázání řekl, že tři základní ctnosti VÍRA, NADĚJE A LÁSKA nemají být pro člověka pouhou „aplikací“, kterou si zapne pouze na Vánoce, nebo při jiných pro něj svátečních, nebo naopak bolestných dnech, ale mají být „operačním systémem“, skrze který mají všechny „mozkové aplikace“ fungovat. Myslím, že kdyby se všichni lidé touto jednoduchou poučkou řídili, žilo by se nám na světě mnohem lépe. Po mši svaté jsme, každý individuálně, prožili program, který připravilo ostravské Centrum pro rodinu a sociální péči. Dospělí si zašli na „manželské rande“, děti si mohly něco vyrobit v připravených dílničkách nebo navštívit divadelní představení „Haló Jácíčku – pohádka o velkém přátelství“. Kolem 17 hodiny byla pouť zakončena svátostným požehnáním a my jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl zpět do Mariánských Hor.

Musím uznat, že jsme se na pouti duchovně občerstvili, odpočali si od každodenních starostí, dozvěděli se mnoho zajímavých informací a prožili spoustu krásných zážitků. A to vše i díky městskému obvodu Mariánské Hory a Hulváky, který dětem a seniorům přispěl dotací na dopravu. Moc děkujeme.

Jiří Klos

Fotografie z pouti naleznete ve fotogalerii.