Od letošní Noci kostelů (23. května) až do začátku července visela v kapli Panny Marie Bolestné v našem farním kostele netradiční instalace, kterou jsme nazvali „Moře naděje“. Každý, kdo přišel, ať už pravidelný účastník bohoslužeb nebo návštěvník, měl možnost zanechat v instalaci svůj vzkaz a přečíst si texty ostatních. Lidé mohli vyjadřovat své osobní reakce na dvě otázky: „Kdo nebo co Vám dodává naději?“ a „Co Vás v moři současného světa zneklidňuje?“ Odpovědi se psaly na lístky dvou barev a připínaly na látkové pruhy, které se vlnily prostorem jako mořská hladina. Instalaci doplňovaly obrazy majáku a citáty papeže Františka z dokumentu, který otevíral jubilejní rok 2025 s tématem „Poutníci naděje“.

Sešlo se mnoho odpovědí. Jejich rozmanitost i upřímnost byly dojemné. Lidé psali krátce i zeširoka, vážně i s humorem, děti i dospělí. Vyjadřovali se obecně i konkrétními jmény. S větší ochotou se rozepisovali o tom, co jim naději dává. Ukázalo se, že přestože se kolem nás hromadí znepokojivé zprávy, o válkách, nemoci, násilí, nepochopení nebo zrychleném tempu života, lidé v sobě i kolem sebe stále nacházejí něco, co jim dává světlo a drží je nad vodou.

Nejčastějším zdrojem naděje byla rodina a blízcí. Maminky, babičky, sourozenci, děti, přátelé, kamarádi, budoucí manželka. Velkou roli hrála i víra v Ježíše, modlitba, mše, osobní duchovní zkušenost, společenství, slova kněze. Některé odpovědi byly hluboké a nábožensky laděné, jiné prosté a konkrétní: naději přinášela například dobrá káva, studentské slevy, oblíbené písničky nebo domácí mazlíčci. V odpovědích zazníval jak osobní vztah k Bohu, tak víra v dobro, lásku a vyšší smysl. Vzkazy zdůrazňovaly také víru v sebe sama, v budoucnost nebo v to, že i těžší cesta se může stát tou správnou.

Otázka po tom, co nás zneklidňuje, přinesla větší šíři témat. Od velkých celospolečenských otázek jako jsou války, nemoci, klimatická krize, násilí, nenávist nebo zájmy developerů, až po velmi osobní starosti: školu, práci, napjaté vztahy, konkrétní členy domácnosti, smutek, vlastní obavy, závislost na internetu. Mnozí vyjádřili strach z rychlosti světa, z neporozumění, z povrchnosti, lhostejnosti, opovrhování lidmi. I v těchto hlasech leckdy zaznívala přání a modlitby, aby se něco změnilo, aby se svět zklidnil, lidé se k sobě začali chovat lépe, aby se našla cesta k větší lidskosti.

Z celé instalace tak nakonec vyplynulo silné poselství. Naděje má mnoho podob. Lidé ji i přes zneklidňující okolnosti stále nacházejí. V rodině, v blízkosti, ve víře, v dobrých lidech, v malé radosti. A co je možná ještě důležitější, o tuto naději se umí podělit. Děkujeme všem, kdo se zapojili. Váš hlas se stal součástí společného moře, které bylo mnohem víc než jen vizuální instalací. Bylo odrazem toho, že i dnes je naděje na vlnách našich životů přítomná.

Autor: Petr Smolek
Foto: A. Chudejová
Publikováno 10. července 2025